Z deníku stážistky II: Tapas science

Tapas je tady velká věc. Každý mi to doporučuje, každý o tom mluví. Prý tady mají výborné tapas, prý jsou taky levné. Tak jsem započala průzkum, co to záhadné tapas znamená. Čekala jsem, že objevím nějaké konkrétní jídlo s nějakým složitým receptem. Realita byla však úplně jiná. Z tzv. Tapas se vyklubal název pro jakékoliv jídlo menší porce. Abych to upřesnila, tapas je vlastně množné číslo od slova tapa. Takže dám si jednu tapu (rod ženský), česky bychom pokračovali dám si dvě (tři, čtyři) tapy. Ale v případě, že jste jich měli 5 a více, zůstala bych u slova tapas (takže měla jsem více tapas, jelikož více tap zní opravdu divně 😀 ).

Ale není to jen tak. Neočekávejte, že by to byla nějaká kombinace hlavního chodu s přílohou (například maso s bramborami/hranolky a se zeleninou), jak jsme na to zvyklí v Česku. Tapas jsou jednotlivé položky, ze kterých si své hlavní jídlo poskládáte. Takže když si vyberete nějakou masovou tapu, bude to jen maso například ve vlastní šťávě. Pokud si říkáte, s čím to ale máte jíst, tak si musíte objednat další tapu, která vám poslouží jako příloha. A pokud máte rádi ke své večeři i nějakou tu zeleninu, budete potřebovat ještě třetí tapu. A jelikož jedna tapa tady stojí okolo 3 euro, ve výsledku to nakonec tak levné není. Teda aspoň z českého pohledu ne. Abych vám přiblížila jejich velikost, tak si představte takové ty malé talíře, které byste použili ke své snídani (rohlík se šunkou nebo tak něco). Není to čajový podšálek, ani velký talíř na oběd. Je to právě ten malý talířek ke snídani. Pokud je to tapa typu nakládané olivy nebo něco tekutějšího, tak si to představte o velikosti jídelní misečky na kompot. Takže vlastně zaplatíte 85 Kč za malý talířek něčeho, co ještě ani není celé jídlo, ale jen jeho část. Jako, pokud jdete jen na pivo, nemáte úplně hlad, ale chcete k pivu jen něco k zakousnutí, je to zvládnutelné. Nicméně, pokud máte hlad a chcete jít na večeři, na tapas nechoďte.

Zde však tato alchymie okolo tapas nekončí. V restauracích totiž nabízí dané jídlo i ve velikostech větších, ne jen ve velikosti tapas (ano, je to tady používáno jako jednotka velikosti porce jídla a já jen čekám, kdy to Španělé prosadí do soustavy jednotek SI). Takže si můžete dát běžnou porci masa ve vlastní šťávě na velkém talíři. Můžete mít paellu na velkém talíři (typické španělské jídlo; pro lepší představu je to oranžové rizoto většinou s mořskými plody a nějakou zeleninou, může tam být i jiný druh masa, například kuřecí kousky). Nebo špenát s cizrnou ve velké misce. Zase ale nedostanete již poskládanou kombinaci pro jednu osobu.

Takže jak z toho ven? Český člověk se selským rozumem by to nejspíš vyřešil zlatou střední cestou, a sice objednal by si vetší porci nějakého hlavního jídla jako maso, ryba, plněná paprika, a k tomu by si objednal porci tapy (tudíž menší talíř), která obsahuje rýži, brambory nebo nějaký salát jako přílohu. Když si to ale objednáváte jen sami pro sebe, může se to prodražit. Je to opravdu věda poskládat večeři pro jednoho člověka. Jenže pozor, Španělé myslí jinak. Ti své jídlo sdílí. Takže si buď objednají více menších tapas a sní to ve dvou nebo ve třech dohromady, nebo si taky objednají kombinaci větších a menších porcí, ale opět to jí ve skupině. Takže každý si vezme z každé porce něco, z čehož si poskládá pestrou večeři. A pak se na to zkrátka složí. Zajímavé, že? My v Česku nejsme zvyklí jíst si vzájemně z talířů (tedy až na výjimky). Pokud by nám někdo sáhl vidličkou do našeho talíře, asi bychom mu do té ruky radši bodli, než si nechali ten kousek z talíře vzít 😀

Takže si asi dokážete představit, jak zmatená jsem byla, když jsem šla s jedním místním známým na tapas 😀