Z deníku stážistky II.: Španělský čas

I když je Španělsko ve stejné časové zóně jako Česká republika, čas tady plyne úplně jinak. Slunce si tady ráno dává na čas, a lidi taky.

Začněme tedy od rána. Je půlka září a já se probouzím do brzkého sevillského rána. Konkrétně asi 7:30 ráno. Místo jemných slunečních paprsků mě však překvapí hustá tma. Zkontroluju čas, jestli jsem se náhodou nespletla při nastavování budíku, jelikož se cítím, jako bych se probudila o půlnoci. Ne, opravdu je 7:30, ale tady mají očividně ještě půlnoc. Za tmy se přece vstávat nedá, tak ještě na chvíli zavřu oči. Probouzím se okolo osmé. Až nyní se přes závěsy konečně prodírají tenké paprsky ranního sluníčka. Sice to na mě působí, jako šest ráno v Česku, ale co se dá dělat. Udělám si svou ranní očistnou rutinku a asi v 8:30 snídám a v 9:15 jsem připravena začít svůj pracovní den. 9:15? Opravdu? Vždyť to už je půlka dopoledne pryč! Teda aspoň podle českých zvyklostí. Když jsem se pak ale vydala na cestu po okolí, zjistila jsem, že to je běžná realita místních. Obchody tady otevírají mezi devátou a desátou hodinou ranní. Lidé si vysedávají v kavárnách, snídají opečenou bagetu se šunkou a rajčatovou omáčkou (místní typická snídaně) a užívají si ranní kávičku. Počkat, ráno jít do kavárny na snídani? V pracovní den? No nevím, to v Česku nemáme. Ale opět, prý je tady běžné si z práce kolem desáté odskočit na kafe a snídani.

Tady se totiž běžně snídá mezi devátou a jedenáctou. Ano, jedenáctou. Zatímco pro nás je to už skoro polední čas a hodně lidí v Česku už pomalu obědvá, jedenáct je tady pořád bráno jako dopoledne, řekněme tak půlka dopoledne (něco jako naše půl desátá). Čas oběda je zde posunut až na druhou hodinu polední (v Česku odpolední).

A teď přichází ta sranda. Zatímco u nás si po obědě v pracovní den chodí lehnout maximálně děti ve školce, zde to mají příkazem dokonce i dospělí. Mají tady totiž oficiální čas pro tak zvanou siestu, neboli dvouhodinovou pauzu v pracovní době, kdy musí svůj obchod zavřít. Přiznám se, že nevím, jak přesně to mají ve státní sféře, ale co se týče obchůdků s oblečením, služby, menší potraviny, vše je zavřeno. Takže když si chcete jít něco koupit ve tři odpoledne, smůla. Musíte počkat do pěti, až zase otevřou.

Tím se dostáváme do odpolední části dne. Už vás asi nepřekvapí, když vám řeknu, že tady je odpoledne zase jindy. Když vám někdo řekne, že odpoledne můžeme zajít ven, určitě to nebude kolem čtvrté nebo páté jako u nás (to ještě totiž siestují). Tady odpoledne začíná v šest večer 😀 a večer zase až kolem deváté. Dobré, že? To je taky čas večeře. Restaurace například začínají vařit až od osmé večerní.

Jak teda ve Španělsku probíhá večer? Mezi půl desátou až desátou se začnou scházet na drink, sedí tam až do půlnoci a pak se jde na párty. Ty tady začínají o půlnoci. Když se ke mě dostal první plakát s pozvánkou na nějakou párty, byla jsem dost zaražená. Na plakátě bylo: „začátek v 00“. První, co jsem si pomyslela, bylo, že se asi spletli. Tak jsem napsala organizátorovi, že v kolik to začíná. Ten mi odpověděl: „začátek v 00“. Tak se asi nespletli. Pak jsem si pomyslela, že to už je přece dost pozdě, to už většina lidí určitě bude spát nebo budou pomalu odcházet domů z hospod a tak. Kdo jim tam přijde?

Ne. Pro španělský lid je půlnoc teprve začátek. O půlnoci se kluby teprve otevírají a lidi pomalu začínají přicházet. Kolem třetí a čtvrté ranní je párty v plném proudu a mezi pátou až sedmou (ano, sedmou) ranní lidi odcházejí. Já jsem to teda do sedmi ráno ještě nedotáhla, ani nevím, jestli to chci zkusit 😀 Ale určitě to musí být zážitek. Takže zatímco my v Česku si myslíme, jací jsme super pařiči, když vydržíme na zábavě do tří do rána, tady by z nás měli jen srandu 😀

Ale nakonec jsem přece jen přišla na důvod těchto rozdílů. I když je Španělsko ve stejné časové zóně, Slunce vychází a zapadá později než u nás. Takže jak jsem psala na začátku, teď na podzim vychází až kolem osmé, tudíž i den pro ně začíná později než u nás. Zapadá tedy taky později, a to až kolem půl osmé večer, kdy v Česku máme už hlubokou tmu. Proto se za večerní zábavou Španělé vydávají později než my. A ve výsledku všichni nakonec strávíme zábavou stejný čas. My akorát začneme a skončíme dříve než oni. Uvedu příklad: my jdeme ven v sedm a jsme tam třeba do jedné ráno. To je šest hodin celkem. Když by Španělé šli ven v deset večer, byli by tam plus mínus do čtyř do rána. Všichni bychom tedy venku strávili šest hodin. Jen v průběhu jiného časového intervalu. Takže jsme vlastně všichni stejně dobří pařiči! 😀

A kdyby vás náhodou zajímalo, jak je možné, že vydrží být tak dlouho vzhůru, prozradím vám jejich tajemství. Oni si jsou schopni dát kolem sedmé až osmé večer šlofíka. 😀 Já osobně bych se z takového šlofíka probudila asi zas až ráno 😀