Z deníku stážistky II.: Španělé a tanec

Jeden nedělní večer jsem se vydala na taneční večer, kde se měla tančit bachata a salsa. Od osmi do devíti večer tam dokonce dávali taneční lekci zdarma. Když jsem přicházela na dané místo, upřímně mě začaly přepadávat klasické obavy z toho, že tam nebude dostatek tanečních partnerů a já zůstanu „na ocet“. Takhle to totiž znám z Česka. Čeští muži zkrátka z nějakého důvodu netančí. Když jsem ale vešla do tanečního sálu, spadla mi brada. Nejenže to vypadalo, že je tam mužů stejně jak žen, ale byli tam i muži bez tanečních partnerek. Jakoby si přišli zatančit se svými kamarády jen tak sami od sebe! Na tohle tedy zvyklá nejsem! Rozhlížela jsem se překvapeně kolem (doufajíc, že si nikdo nevšimne mého překvapeného výrazu) a zjišťovala stavy. Dle mého rychlého statistického šetření tam bylo dokonce více mužů ve středním věku než mladých chlapců. Ale pozor, někteří tam byly i sami bez manželek. Proč nesedí v hospodě jako čeští chlapy, když mají volný večer od manželky?

Po taneční lekci (která mi šla parádně a nabyla mě sebevědomým tančit) se volně přešlo na volnou zábavu. Říkala jsem si, jak to tady asi bude dlouho trvat, než se nějaký první odvážný pár odhodlá a celé to začne. Znáte to z Česka, že? Vyhlásí se volný tanec a půl hodiny se čeká na první odvážlivce, kteří to roztančí. Tady jsem teda nestihla ani mrknout a muži už si šli pro své tanečnice a přesouvali se na parket. Já jsem se tedy zatím odhodlala jít jen pro pivo. Ale toho mi dopřáno nebylo, jelikož mě po cestě odchytl jeden mladík, abych si šla s ním zatančit. Rychle jsem mu stačila říct, že jsem to ještě nikdy netančila, aby nebyl překvapený, a už jsme byli na parketě. Pán to se mnou zvládl náramně! Nejspíš si pak sice šel umýt špičky bot, jelikož jsem mu je pěkně pošlapala, ale měl se mnou trpělivost. Točila jsem se ani nevím jak. Pak jsem si chvíli dala oddych a celé to pozorovala.

Je až neuvěřitelné vidět tu vášeň mezi všemi těmi lidmi. Nezáleželo na věku. Tancoval mladý kluk se starší paní, starší pán s mladší slečnou. Oba dva do toho byly vždy ponořeni celým svým srdcem. Přitom neprojevovali vášeň či cit k sobě navzájem. Sršela z nich vášeň pro tanec. Ženy dávaly najevo svou ženskost, muži své mužství. 

Nezáleželo, zda má žena osmnáct, čtyřicet nebo šedesát. Z každé jedné vyzařovala krása, sebevědomí, přitažlivost. Svou ženskost dávaly najevo ať už oblečením zvýrazňujícím jejich přednosti nebo večerním make-upem, který jim dával krásu bohyň, leč stále vypadaly přirozeně a zůstávaly samy sebou. U mladých dívek se předpokládá, že budou chtít vyzdvihnout jejich krásné pevné mladé tělo. Ať už hlubším výstřihem, obepínajícími kalhoty nebo kratšími šaty. Nicméně zde je to samozřejmé i pro starší paní, od kterých bychom my v Česku již očekávali decentnější volbu oblečení. Tady to však neplatí. Nezáleželo, jestli jim bylo třicet, padesát nebo sedmdesát. Stále nosily svůdný výstřih, krátké sukně nebo dokonce kraťase s uplým nátělníkem, šaty nad kolena nebo kratší tričko s odhaleným pasem. A i přes to to byly stále dámy plné života a mládí.

Nejvíc mě však překvapily jejich pohyby. Každá jedna žena tancovala vášnivě. Nechaly volnost jejich bokům, hrudi, pažím. Kompozice pohybu každé části jejich těla z nich dělala královny na parketu. Každá svým tancem jakoby říkala: „Teď jsem tady já, vím o sobě, že jsem krásná, vím o sobě, že jsem vášnivá a miluju to.“ A tak je to správně.

To samé se dá napsat o mužích. Byly jich tam různé typy, od nízkých po vysoké, od mladých po staré, od takových, kteří vypadali přespříliš sebevědomě po normální chlapy. Jedno však měli společné – nestyděli se tančit tento smyslný párový tanec. Každý jeden z nich měl pevné držení ženy a dokázal ji vést a provést celým tancem. Používali nejrůznější taneční figury jako základní přecházení zprava do leva, nebo si ženu přitáhli blíže a tančili v užším sevření, nebáli se smyslného používání boků ani ohýbání žen na závěr tance. Vše bylo pro ně naprosto přirozené, tanec prožívali naplno a taky se tak projevovali. Žádný z těch vlnitých kroků jim neubral na jejich mužství, jak by si někdo mohl myslet. Naopak. Měla jsem pocit, že ve chvíli tance byli muži více než kdy jindy. Stávali se hrdými lvy salonu a zároveň pokornými ochránci a služebníky ženy, se kterou tančili. 

Tanec bachata je velice smyslný tanec. Až se může zdát, že muž využívá tance k nevhodným dotykům ženského těla, pro potěšení vlastních očí. Jak už jsem psala výše, tancuje se totiž i ve velmi těsném sevření. Nicméně když tento tanec pozorujete, najednou vidíte úplně něco jiného. K žádným nevhodným dotykům nedochází. Když se podíváte zblízka, všimnete si, že muž se těla ženy dotýká minimálně. Taneční figury dává najevo lehkými doteky, při nichž téměř nepoužívá prsty. Ty jsou většinou oddálené od těla ženy. Následující figuru tedy muž naznačuje buď dlaní (tou částí blíž k zápěstí) nebo venkovní hranou malíčku. Vše probíhá naprosto s respektem k ženskému tělu a k ženským osobním zónám. Muž lehce naznačí pohyb a žena do něj vpluje. Dokonalá synchronizace. Pro mě až nepochopitelná, jelikož páry se střídaly s každou písní, takže nikdo nemohl mít nacvičenu žádnou choreografii. Úžasné, jak spolu dokázali skrz tanec komunikovat. Tanec zřejmě můžeme, vedle hudby, brát jako další celosvětový jazyk.

Fan fact na závěr – nevím, jak zbytek Čechů, ale u nás doma se v neděli chodilo vždy brzo spát, jelikož se na druhý den šlo do práce, že? Ještě jsem nepřišla na kloub místnímu pracovnímu režimu, ale nejspíš to tady mají trochu jinak pošéfované, jelikož když jsem kolem půlnoci odcházela, tak parket byl stále plný a nevypadalo to, že by se měl v nejbližších hodinách vyprázdnit. Asi to měli v pondělí domluveno se šéfem.