Z deníku stážistky: Vamos a la playa neboli hurá na pláž!

Kdo nikdy nekoukal do atlasu a ani nedával pozor při hodinách zeměpisu, by si mohl myslet, že Sevilla je parádní letní destinací s mořem. Ale určitě ne. Sevilla je krásné město, ale bez moře, tudíž je opouštěna nevěrnými obyvateli hned jak začnou teploty stoupat ke 30 stupňům. Tito nevěrníci se poté přesouvají do přímořských měst, kde si užívají písčité pláže a moře.

I já takhle vyrazila nalokat se čerstvého mořského vzduchu, případně mořské vody, bylo-li na to počasí. Patrně nejblíže je odsud Cádiz, kouzelné město na poloostrůvku, které se pyšní nejen skvělou nabídkou mořských pochutin a festivalem, ale také 50 kostely. Jo, tady na jihu se to jede na kostely. A také je tam neskutečné množství koček. Nicméně, lidé sem většinou nejezdí pomazlit toulavé kočky, spíše je sem lákají krásné pláže u Atlantického oceánu.

Člověk si sice řekne „joo, moře…“, ale Atlantik je hodně živá voda, nepočítejte s klidem a příjemnou teplotou jako ve Středozemním moři (alespoň v březnu ne). Ačkoli ve vnitrozemí se nehne ani větvička, na pobřeží často fouká, v moři vás splachuje jedna vlna za druhou a voda je poměrně studená. Ale stojí to za to? Stojí. Protože nic člověka nepotěší více než vyklepávat písek z plavek, pít pivko na osušce, mazat se krémem a dovádět ve vlnách na konci března, zatímco vám přátelé ze střední Evropy posílají apokalyptické fotky zasněžených ulic. To je potom naprosto jiný zážitek.

Počasí u Atlantiku vás může také pěkně vypéct. Vyjíždíte ráno ze Sevilly, už se vám pomalu potí knírek a brýle vám kloužou po zpoceném nose dolů, ale ejhle. Dorazíte do Cádizu, kde je taková mlha, že by se dala krájet, a vy ani nevidíte, kde končí nebe a začíná oceán. A když popojedete o pár kilometrů jinam, zjistíte, že je zase slunečno.

Pokud se však chcete vydat do Cádizu a je skutečně kosa nebo vás koupání nezajímá, je to i tak skvělý výlet. Historické centrum je krásné i za deště, navíc se před ním můžete schovat třeba do pozůstatků románského divadla nebo do nějaké příjemné kavárny. A když se zlepší viditelnost, vyšplhejte na Torre Tavira a prohlédněte si Cádiz z této nejvyšší věže. Vidíte katedrálu? A trh? A vidíte někoho na terase jeho domu, jak se opaluje? V této věži vám navíc nabídnou nevšední zážitek, a to prohlédnout si město v tmavé komoře pomocí „camera obscura“, tedy kameře, které živě snímá celé město. Samozřejmě nezapomínejte na jídlo. A nejlépe se nadlábnete na místním trhu, kde určitě seženete výborné mořské dobroty, když už jste u toho moře.

Samozřejmě Cádiz není jedinou destinací, kam si jet užít písek mezi půlkami, nádherné pláže se vinou až do Portugalska. Tam jsou snad dokonce ještě krásnější. A za jak dlouho jste ze Sevilly třeba v portugalském Lagosu? Čtyři až pět hodin autobusem. A to se vyplatí?

No a víte, jak poznáte Středoevropana v březnu na pláži? Koupe se.