Z deníku stážistky: České rozčarování ve španělském obchodě

Jak vypadá takový přesun z Česka do Španělska na pět měsíců? Sbalit si pár švestek a řízků do kufru, sednout na letadlo a odletět? Možná by to ještě chtělo nějaký opalovací krém a plavky a je hotovo. Zbytek se přece nakoupí tam. Ale kdo by tušil, že takový nákup může být někdy oříšek? Přinášíme vám exkluzivně první dramatický článek o osudu jedné české stážistky v daleké Andalusii, kde nikomu kvůli silnému přízvuku nerozumí ani slovo. Jak tohle asi dopadne?

Na život ve Španělsku jsem se připravovala velmi pilně. Pročítala jsem všemožné články o životě, lidech, bytovém právu a bůhví čem ještě, ale na co jsem se připravila málo, byla jedna z nejobyčejnějších a nejotravnějších činností každodenního života člověka, který bohužel nemá dostatek prostředků na to si dovolit osobního asistenta – nakupování. Ano, přízemní záležitost, že?

Jelikož letenky a zavazadla jsou drahé, neměla jsem možnost si vzít tolik kosmetiky, kolik bych chtěla, aniž bych musela z kufru vyšoupnout řízky, pytlíkové polévky a domácí marmeládu. Pochopte, to moje češství jde do hloubky a já se ho nehodlám vzdát ani za všechno Tinto de verano světa. To ovšem znamenalo, že po příjezdu jsem se musela vydat na misi za hygienou, což, jak jsem posléze zjistila, je jiný svět.

Pokud jste žena a snažíte se, aby vaše vlasy vypadaly jako reklama na Schaumu, nespokojíte se s lecjakým šamponem (třeba s tou Schaumou, víme, ne), ale kde ten váš speciální, jedinečný, vegan a cruelty free, 100 % recycled šampon hledat? Kde je Rossmann a DM drogerie, když je potřebujete nejvíc? V Česku. Ale rozhodně ne ve Španělsku. Pokud potřebujete základní kosmetiku a nezáleží vám tolik na značce, vždycky dobře pořídíte v Mercadoně, v Lidlu a jiných supermarketech. O kvalitě značek nic nevím, ale žádná část těla mi zatím nechybí ani nepřebývá, takže to asi nebude žádná hrůza. Pokud jste však zvyklí na specifické značky, pořiďte si je z řetězců parfumerií a beauty obchodů jako je Notino nebo Primor. A vždycky můžete také zkusit lékárny, které jsou na každém kroku. Ovšem může se stát, že někde narazíte na nějakou drogerku, kde zrovna najdete, co potřebujete. Já to štěstí zatím neměla, ale hledat nepřestanu.

A co obyčejné nákupy jídla? Skoro jsem se rozbrečela, protože mě ve škole sice naučili španělská slovíčka pro potraviny, ale co je to za tajemná slovíčka na krabici mléka? Smetanu na vaření jsem zatím nenašla, ale někteří odvážlivci tvrdí, že ji najdu u mlék, ukrytou před zraky obyčejných smrtelníků, co nevládnou perfektní španělštinou, a ještě blbě vidí. Ovšem navždy se mi vrylo do mozku slovo queso, ale formy, ve kterých se nachází, jsou mi někdy poněkud neznámé a obávám se, co na mě vykoukne po otevření krabičky. Ale jednou se odvážím a možná to bude přesně to, co potřebuju. Jogurty by také mohly být samotnou kapitolou. Nechci jich šest, chci dva, můžu si z paklíku šesti ty dva odlomit? Odpověď je ne, jinak na vás všichni budou koukat jako na psychopata. Pokladní, nakupující, kamarádi, kočky, psi… Zkrátka malé nuance, velké ujímání.

A co teprve nábytek a vybavení? Jaký je rozdíl mezi edredón, colcha a relleno? Já znám zkrátka peřinu. A víte, jak se řeknou nalepovací háčky? Já už taky ne. Samozřejmě nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, ale na to si počkám, až budu muset k doktorovi a do lékárny.