Předškolní přípravka: Rozvoj předmatematických představ v rámci RVP PV (1. část)

Realizace předmatematických představ ve vzdělávacích oblastech RVP PV

Požadavky na rozvíjení předmatematických představ jsou integrovány do všech oblastí a nemají v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) žádný samostatný oddíl. Jsou tedy součástí téměř všech aktivit i činností a běžného života. Myslím si, že matematické představy bychom měli u dětí předškolního věku rozvíjet hravou formou především během hry a měli bychom myslet na to, že vše by mělo být doprovázeno manipulací s předměty. Vše bychom měli také zároveň přizpůsobovat věku a schopnostem dítěte.

Pro každou oblast RVP PV se nyní pokusím předložit několik aktivit, které si myslím, že by u dětí mohly mimo jiné rozvíjet i předmatematické představy. Budu vycházet především ze zkušeností a poznatků z praxí, ale i například z her, které si pamatuji ze svého dětství.

Dítě a jeho tělo

Na vláčky (lokomotivy a vagónky)

Připravíme si pět velkých kartiček s čísly 1-5 (pro lokomotivy). A dále několik menších kartiček taktéž s čísly 1-5 (pro vagónky). Určíme pět dětí, které budou představovat lokomotivy a rozdáme každému jednu velkou kartičku s číslem. Ostatní děti si rozeberou malé kartičky, tak aby každý měl jednu. V daných rolích se děti během další hry vymění. Lokomotivy se postaví vedle sebe a vagónky se snaží podle toho, jaké číslo mají na kartičce, najít lokomotivu se stejným číslem a připojit se za ní. Až jsou všechny vlaky připraveny k odjezdu, na povel učitelky (průvodčího) se vydají na cestu. Děti tak vytvoří vláček, jehož úkolem je dojet do stanice, kterou představuje obruč se stejným číslem jako má lokomotiva a vagónky příslušného vlaku. Po příjezdu do stanice by poté děti mohly také porovnávat, který vlak je delší, kratší, nejdelší, nejkratší, stejně dlouhý atd.

Tato hra je určena spíše pro starší děti, které už dokáží poznat čísla od 1 do 5. Variace pro menší děti by mohla být s oporou barev. Tak že by na druhé straně kartičky byla barva vláčku a pokud by dítě neznalo číslici, tak by svůj vláček hledalo podle barvy.

Je důležité předem promyslet počet skupin (vlaků) a jejich rozsah (počet vagónů). Vlak by neměl být příliš dlouhý, aby nedošlo k pomíchání dětí během přesunu. Děti si během hry procvičují chůzi v zástupu za sebou, orientaci v prostoru, třídění podle čísel či barev, poznávání více, méně, stejně.

Opičí dráha

Tuto hru lze realizovat jak venku, tak i ve třídě. Podle prostoru uzpůsobíme dráhu a překážky, které bude obsahovat. Překážky můžeme vytvořit téměř z čehokoliv a podle toho můžeme také uzpůsobovat náročnost dráhy. Důležité je však vždy dbát na bezpečnost, jak při vymýšlení dráhy, tak i během průběhu hry, kdy děti zdolávají jednotlivé překážky.

Děti se učí orientaci v prostoru, odhadovat vzdálenosti, mohou také počítat kolik překážek mají zdolat/už zdolaly, kolikrát mají dráhu absolvovat. Nezáleží zde tolik na věku dětí, ale spíše na jejich fyzických schopnostech.

Na čísla

Děti se postaví (následně mohou například i sedět, dřepět, ležet) do kruhu a paní učitelka jim určí čísla od jedné do šesti. Každé dítě má jen jedno číslo, které si musí pamatovat. Poté paní učitelka říká například: Mění se všechny jedničky. Mění se všechny trojky a pětky. A děti, které mají tyto čísla se zvednou a vymění si s nějakým kamarádem místo.

Dítě a jeho psychika

Hádej, na co myslím

Připravíme sadu kartiček s obličeji (v případě starších dětí můžeme využít i celé postavy). Hru je možné hrát ve dvou i ve více dětech. Vždy si jeden vybere nějakou kartičku, nikomu neříká, jakou si vybral, a ostatní se pomocí otázek snaží zjistit, kterou si vybral. Otázky musí být formulované tak, aby se na ně dalo odpovídat pouze ano/ne. Ve variantě, kdy hrají pouze dvě děti, může být počet kartiček menší. Ve variantě, kdy hádá více dětí, počet kartiček můžeme navýšit a děti se po jednom střídají v kladení otázek.

Děti rozvíjí své jazykové dovednosti, učí se správně formulovat otázky a správně reagovat, podle toho, jakou odpověď dostaly.

Obměna této hry by mohla vypadat tak, že jedno dítě popisuje nějaký předmět ve třídě a ostatní se snaží uhodnout, o jaký předmět se jedná. V tomto případě dítě musí popisovat předmět na základě jeho polohy. Učí se tak používat přeložky místa (např. předmět je v této místnosti, je přede mnou, na stole, vedle kalendáře).

Kimova hra

Na stůl položíme několik předmětů (např. pet vršků, barevných geometrických útvarů,…), ukážeme je dětem, poté předměty zakryjeme a úkolem dětí je postavit na svou podložku předměty ve stejném pořadí, tak jak je viděly. Až jsou všichni hotoví, tak opět odkryjeme zadání a děti si mohou zkontrolovat, jestli si všechno zapamatovaly a následně sestavily správně. Poté můžeme počítat například kolik předmětů od které barvy či tvaru máme. Jednodušší varianta hry – děti mají k dispozici stejný počet, barvu a tvar jako je v zadání. Složitější varianta hry – děti mají předměty ve společném košíku (musí jich tam být dostatek pro všechny) a samy si vybírají kolik a jaké potřebují na sestavení.

Obměna této hry může vypadat tak, že dětem ukážeme zadání předmětů (zde můžeme využít spíše běžné předměty, např. hračky, aby se dětem lépe pamatovaly). Poté předměty zakryjeme a jeden z nich tajně odebereme. Po odrytí děti hádají, kolik a které předměty zmizely.

Pozor si musíme dát na to, aby předmětů v zadání nebylo moc a děti byly schopné si je zapamatovat. U této hry děti rozvíjí svoji pozornost, paměť a postřeh.

Stavění komínu

Vytvoříme pro děti papírové předlohy pro stavění komínů. Pro menší děti ze dvou barev, pro starší děti můžeme i z více. Úkolem dětí je dle zadání postavit z kostek stejný komín. U menších dětí nabídku kostek omezíme pouze na stejné barvy jako jsou v zadání, u starších můžeme nechat všechny barvy. Po dostavění zkontrolujeme, zda je komín stejný jako v zadání. A můžeme s komíny dále pracovat. Můžeme počítat, jak vysoké jsou (z kolika kostek jsou postaveny), kolik kostek, od které barvy v komíně máme. Dále také můžeme určovat který komín je nejvyšší, nejnižší, který je vyšší/nižší než druhý, vše můžeme kontrolovat poměřováním komínů vedle sebe, ale zároveň i počítáním kostiček, ze kterých je komín složen a porovnávat tak čísla (např. že 4 je více než 3 atd.).

Při tvorbě zadání je potřeba zohlednit to, do kolika děti umí počítat. Komíny by proto neměly být příliš vysoké, hrozí zde i riziko pádu a následné rozboření postaveného komínu. Děti si v této aktivitě procvičují konkrétní operace s materiálem jako je třídění, uspořádávání, porovnávání. Zároveň se také učí číst z předlohy a zhotovit něco dle daného zadání, ne pouze podle své fantazie.

Pracovní listy

Do této oblasti bychom mohli zařadit i různé pracovní listy, díky kterým si děti osvojují poznatky, které předcházejí psaní a čtení, trénují tak i svou grafomotoriku. Zároveň se také učí graficky napodobovat různé symboly, tvary, písmena a čísla. Pracovní listy mohou obsahovat různé typy úloh. Například:

• Spočítej obrázky a udělej stejný počet teček jako vidíš obrázků
• Spočítej a zapiš číslicí kolik obrázků vidíš
• Zakroužkuj, kde je více, méně, stejně
• Spoj stejné počty
• Různé geometrické tvary vybarvi různými barvami (např. všechny čtverce červenou,…)